<aside> <img src="/icons/home_gray.svg" alt="/icons/home_gray.svg" width="40px" /> Domů
</aside>
<aside> <img src="/icons/news_gray.svg" alt="/icons/news_gray.svg" width="40px" /> Studium
</aside>
<aside> <img src="/icons/user_gray.svg" alt="/icons/user_gray.svg" width="40px" /> O mně
</aside>
To je dobrá otázka. Asi bych řekla, že jsem taková normálně nenormální, protože obecná normalita podle mě prostě neexistuje. Rozporuje si to? Možná. Dává to smysl? Možná!
16 personalities test mi již několik let napovídá, že bych se mohla definovat jako ISTJ-T nebo INTJ-T, a asi má i pravdu. Občas jsem hodně naivní a nechávám se ovládnout emocemi, ale raději se rozhoduji podle fakt a dat, která jsou ověřená a dobře promyšlená. Velmi vysoká emočnost je u mě provázaná spíše směrem k lidem a interakci s nimi. K rozhodování se potřebuji na věci podívat z více úhlů. Nejraději pracuji sama, jsem tvrdohlavá, občas dost kritická a nerada slepě následuji instrukce, ve kterých nevidím smysl. Již od mala mě zajímá téměř všechno, z každého rožku trošku, a pokud chci něco vědět, musím to vědět hned. Abych se dokázala soustředit, potřebuji si hrát s něčím v rukách.
Kdyby mě měli popsat mí blízcí, nemuseli by dlouho přemýšlet. 👇
(Velmi špatně toleruji všelijaké zvuky a struktury, občas nezvládám vidět v celku detaily a nebo naopak složit z detailů celek. Fascinují mě letadla a čísla, nejlépe funguji v noci, kdy je ticho, tma, klid a mír. Těžko udržuji oční kontakt. Občas je pro mě náročnější zpracovávat emoce a velmi často “okoukávám vzorce”, kterých se pak chytnu a těžko pouštím. A to je jen malý výčet toho, s čím se každodenně peru.)
Taky vás můžu potěšit svým oblíbeným **memem.**
A co dál? Chcete vědět víc? Třeba Vám obrázky něco prozradí!
Ač bych tu mohla vymýšlet dlouhé odstavce o tom, jaká skvělá studentka jsem, realita je občas trošku jiná. Jsem student, který nevynechá úkol, ale odevzdá ho pár minut před deadlinem. Jsem student, který četbě moc nedá, ale když musí, tak musí. Jsem student, který nerad zkoušky, ale vypracovávání projektů a prací považuje za ten nejlepší způsob učení se čehokoli nového.
Nebudu novinář, nebudu novinář a nebudu novinář. To jsem si říkala celé bakalářské studium Mediálních studií a žurnalistiky. A jak to dopadlo? Světe, div se. Jsem novinář. Tedy spíš datová novinářka. A co to vlastně znamená? Můžu být každý týden zahrabaná v tabulkách, číslech, grafech a vizualizacích, a to je to, co mě momentálně opravdu baví. Jupí!
A kde mě najít? No přece v mém milovaném Deníku!